Národní parlament dětí a mládeže na NGO marketu

Již po šestnácté se uskutečnil tradiční veletrh neziskovek NGO market, který se letos konal v prostorách Fóra 2000 Karlín v Praze a představil široké veřejnosti neziskové organizace z České republiky i zahraničí. Na veletrhu, který mohli návštěvníci navštívit ve čtvrtek 23. dubna od jedenácti do šesti hodin, se v letošním roce prezentoval i Národní parlament dětí a mládeže.

V prostorách Fóra Karlín je již od půl deváté rušno. Postupně se sjíždějí zástupci neziskových organizací, které se zabývají lidskými právy, sociálními službami a zdravím, výchovou, vzděláním, výzkumem nebo třeba životním prostředím, a začínají chystat své stánky. I tři zástupkyně NPDM už připevňují své logo, nafukují modré balonky, vybalují propagační materiály a začínají zdobit nástěnku. Kolem půl jedenácté je vše připraveno a za půl hodiny již přicházejí první návštěvníci.

„Znáte Národní parlament dětí a mládeže?“ ptá se Denisa Hlušičková, předsedkyně NPDM, prvního kolemjdoucího a následně popisuje činnost tohoto projektu. Lidé mají otázky, prohlížejí si materiály a někteří se zajímají o spolupráci. Ani my nezahálíme, a pokud najdeme chvíli, procházíme jednotlivými uličkami, objevujeme zajímavé organizace, které nás upoutají svou činností, navazujeme kontakty, vyměňujeme zkušenosti a nacházíme inspiraci pro další aktivity NPDM.

Celý den uteče rychle a my zjišťujeme, že se veletrh chýlí ke svému konci. Rozdáme poslední balonky, vše sbalíme do kufru a spokojené a zároveň unavené z náročného dne se vydáváme do klubu Amfora, kde trávíme dnešní noc, a těšíme se na zasedání Rady NPDM, které se nadcházející den koná.

Michaela Doležalová

Jak uspořádat diskuzi?

Jak má vypadat diskuze? Co všechno je třeba obstarat? Jaké vybrat téma? Koho pozvat? Spousta otázek, první přípravný víkend, šest týmů z pěti měst České republiky a obrovské nadšení mladých lidí – i tak by se dalo definovat první víkendové setkání spoluorganizátorů diskuzí v rámci projektu Kecejme do toho, které se uskutečnilo 17. – 19. dubna v Praze.

Setkání začíná v pátek v kanceláři České rady dětí a mládeže, kam se postupně sjíždějí zástupci z Brna, Ostravy, Třebíče, Zlína a Prahy. Když je sestava kompletní, může se začít. Zuzka Wágnerová a Jana Votavová, členky projektového týmu, nás obeznamují se základními informacemi ohledně nadcházejícího víkendu. Protože se scházíme poměrně pozdě odpoledne, brzy se přesouváme do klubu Amfora, kde budeme následující dva dny ubytováni, a do práce se naplno pouštíme až následující den.

Sobotní dopoledne je ve znamení seznamování. Seznamujeme se mezi sebou a seznamujeme se i se samotným projektem Kecejme do toho. Odpoledne zjišťujeme, co všechno je třeba pro uspořádání diskuze udělat – zařídit vyhovující prostory, obstarat hosty, moderátora, občerstvení, fotografa a mnoho dalšího. Později začínáme konečně pracovat v týmech a už přemýšlíme nad nápady, které se nám honí hlavou. Jak budou mezi týmy rozdělená témata diskuzí, ještě nevíme, protože stále probíhá hlasování na webu Kecejme do toho, ale už teď začíná ostravský tým bojovat o téma, které se jim líbí nejvíce.

Je tu neděle a s ní rozloučení s víkendovým setkáním. Ačkoliv se nikomu nechce, musíme si sbalit své věci, naposledy si zopakovat úkoly, které musíme doma udělat, a plni načerpané energie, zážitků a nápadů odjíždíme do svých domovů. A kdy že se zase sejdeme? Na druhém setkání spoluorganizátorů diskuzí, které se uskuteční za tři týdny v Liberci!

Michaela Doležalová

První zasedání nové Rady a Předsednictva 2014/2015

Hned po Nové roce se skoro v kompletním složení sešla nová Rada a Předsednictvo na prvním zasedání na pražském Pankráci. Po shledání jsme se společně vydali do nedalekého DDM Prahy 4. Tam jsme se ubytovali a po krátké aklimatizaci v Praze jsme šli započít třídenní zasedání. Úplně na začátek jsme se představili, zahráli si pár her na procvičení jmen, měst a krajů a poté jsme v rámci „teambuildingu“ zabrousili do kuchyně. Společnými silami jsme připravili naprosto královskou večeři pro celý tým. S plnými žaludky jsme se opět věnovali seznamování, teď už trochu dopodrobna – kdo co rád dělá ve volném čase, jaký má kdo rád hudební styl anebo třeba filmy. To nám spolu s hygienou zabralo celý páteční večer a než jsme se otočili, bylo jedenáct. To už byl čas jít spát a většina účastníků přijela z různých koutů ČR, tak ani nebylo divu, že se všichni těšili na spánek.

Sobotní ráno započalo budíčkem v půl osmé a čerstvou snídaní. V devět jsme se společně vypravili metrem do kanceláře DUHA. Dopolední část programu tvořilo seznámení se s dokumenty NPDM, podepsání důležitých papírů členy a volba nového zapisovatele. Stihli jsme si také říct, co čekáme od členství v NPDM, co chceme a nechceme zažít. Když už byl čas oběda, vypravili jsme se do nedaleké restaurace, kde jsme poobědvali. Když jsme se vrátili, rozdělili jsme se do výborů a začala aktivní produktivita jednotlivých výborů. Kulturní výbor začal pracovat na workshopech, které nás čekají na Parlamentní výměně zkušeností v Třebíči (PVZ). Mediální výbor si stanovil úkoly pro další rozvoj webových, facebookových a twitterových stránek NPDM. Školský výbor si stanovil jako úkol napsat mezinárodní výměnu zkušeností s tím, že už začali pracovat na sepisování hlavní stanov. Poslední vniklý výbor, metodicko – koncepční výbor, si zase vzal na starost evidenci všech českých, moravských a slezských parlamentů. Rádi by vytvořili interaktivní mapu s detaily ohledně existujících parlamentů. Také byl sestaven nový kontaktovník a seznam zasedání na celý rok.

Pozdě odpoledne, když už byla tma, jsme se vydali na zpáteční cestu na ubytování. Tam následovala krátká pauza a večeře, kterou jsme opět připravovali jako tým. Večer byl plný historek, her, hudby, ale hlavně psaní medailonků na naše webové stránky a focení „profilovek“.  Pak už proběhla jen hygiena a uložení do postýlek.

V neděli ráno proběhli po snídani poslední úpravy medailonků a fotek na web, velký úklid a nakonec se všichni rozjeli tam, odkud přijeli. Jako naše první zasedání to jistě svůj účel splnilo a účast byla vysoká. Každý si odnesl něco nového a hlavně nějaký „domácí úkol“, které zajišťují, že NPDM není jen záležitostí jednoho zasedání za měsíc. Jak čas letí, za chvíli je tu další zasedání a my se těšíme na setkání. Připravujeme pro vás společně PVZ a Ples NPDM, které nás čekají za nedlouho – 27. – 29. března 2015!

Novela školského zákona

K prvnímu lednu vyšla v platnost novela školského zákona a školský výbor  NPDM  se rozhodl přiblížit, některé z důležitých bodů.  První bodem je podpora žáků se speciálními potřebami.  Děti se speciálními vzdělávacími potřebami budou moci využívat speciální učebnice, individuální vzdělávací plány, pedagogické asistenty a tlumočníky do znakové řeči. Tyto opatření pomohou k jejich lepšímu začlenění mezi ostatní vrstevníky. Dalším bodem novely je zákaz prodeje nezdravých nápojů a jídla na školách. Už nebude možné koupit si čokolády, brambůrky, ale dokonce i kávu ve školních automatech či bufetech. Nezdravé potraviny by mělo nahradit ovoce, zelenina, saláty nebo jogurty. Novela se také týká přípravných tříd. Děti přípravné třídy navštěvují poslední rok před nástupem na základní školu a tyto třídy mají pomáhat dětem s přechodem na základní školu a s prvotním vzděláváním. Dříve byly třídy určeny pouze pro děti ze sociálně slabých skupin. Díky změn je budou moci navštěvovat všechny děti, především děti s odkladem povinné školní docházky.  Další bodu se týká středních učňovských škol. Závěrečné zkoušky budou podobně jako maturit pro všechny školy stejné.  Novela školského zákona se také zabývá pracovním úvazkem ředitelů veřejných škol. Ředitelé budou mít smlouvy na dobu neurčitou, dříve podepisovali smlouvy na dobu určitou na šest let a poté neměli jistotu prodloužení smluv. Dále novela počítá s obnovením státní zkoušky ze psaní na klávesnici, zpracováním textu na počítači a těsnopisu.  Další změna se týká maturitní zkoušky. Bude možnost nahradit jednu zkoušku profilové části maturity mezinárodně uznávanou jazykovou zkouškou.

Školský výbor NPDM

XVII. Zasedání Národního parlamentu dětí a mládeže

Velké Zasedání uteklo jako voda. Dlouhé přípravy se vyplatili a tak po několika měsících nastal pátek 14. listopad roku 2014. Mladí lidé z celé České republiky se vydali na cestu do Prahy za jediným cílem: zúčastnit se XVII. Zasedání Národního parlamentu dětí a mládeže. V jedenáct hodin se otevřeli dveře hotelu Fusion a vypukla registrace účastníků spolu s tradiční uvítací polévkou. Když jsme uzavřeli registrační pulty, dali jsme si s účastníky sraz a šli jsme všichni společně do nedaleké školy, kde garanti seznámili své skupinky s pokyny, co se pobytu a organizace týče. Měli dost času se vzájemně poznat a zahrát si nějaké ty hry. Úspěšně se zvládnuli absolvovat i první a druhý workshopový blok s tématy práv z Úmluvy. Pak večeře a ještě program s garanty. No prostě nabitý den.

V sobotu se opět zvládly čtyři workshopové bloky, snídani, oběd i večeři a konečně i večerní oficiální zahájení spolu s představením NPDM, jeho činnosti a členů. Celou sobotu se točili účastníci na workshopu Martina Chomči, o kterém se více dočtete na dalších stranách a dokonce budete moci porovnat, jak workshop vnímal sám Martin a jak ho vnímala jedna z účastnic. Večer na uvolnění byla nekomentovaná procházka Prahou, kdy jsme se společně prošli alespoň po některých pražských významnostech.

V neděli se absolvovaly další workshopy okolo Úmluvy, etiky a etikety, apod. a hlavním bodem byla odpolední diskuze s opravdovými odborníky na listopad 1939 PhDr. Miroslavou Polákovou a profesorem PhDr. Jozefem Leikerem.

Jak to rychle uteklo, byla neděle večer, účastníci začínali pomalu balit kufry, ale pro Radu a Předsednictvo teprve to hlavní začalo. Teď nastala chvíle, kdy bylo potřeba ze všech těch workshopů dát dohromady celé Usnesení, aby bylo v pondělí co prezentovat. Někdo by řekl, že psát Usnesení je hračka, ale když opravdu sedíte celou noc a plodíte smysluplné věty tak, aby odpovídali názorům dětí a mládeže, tak už vám to zase tak jednoduché nepřijde.

Noc přinesla své ovoce a v pondělí dopoledne jsme začali v Barokním Refektáři Dominikánského Kláštera slavnostní část Zasedání, které trvalo neuvěřitelných 7 hodin i s obědem. Během toho jsme stihli shrnout si uplynulé tři dny, pustit videa, která najdete na NPDM youtube kanálu, a konečně přečíst si, upravit a schválit Usnesení. Druhá část byla určena pro volby do vedení R+P NPDM pro nadcházející volební období. Se vší slávou se novou předsedkyní stala Denisa Hlušičková, jak si můžete přečíst v úvodníku, 1. místopředsedou Otta Vrba a 2. místopředsedkyní Marie Silná. Přejme našemu vedení jen to nejlepší a za rok na viděnou v Praze!

QUIP – Hear Our Voices

Jednoho (ještě) podzimního dopoledne se zástupci NPDM vydali do Prahy na jednu velmi unikátní akci. Šlo o Dětské fórum, připravované společností Quip, která se zabývá inkluzí ve školství v rámci mezinárodního projektu „Hear Our Voices“. Ptali se dětí na jejich zkušenosti s dětmi s postižením, jestli je mají ve třídě nebo v rodině a jak s nimi vychází, jaké výhody, nevýhody a jak jim pomáhají.

Akci zahájil úvodním slovem náměstek MŠMT a pořadatelky z Quip. Celá akce byla hozena do námořnického stylu a tak uvítací aktivita byla hledání majáků, čímž se děti rozřadily ke koordinátorům pracovních skupinek. Jednou z koordinátorů byla členka NPDM.

Pak už se začalo s hlavním bodem programu, kdy bylo připraveno 6 tematicky zaměřených okruhů a postupně si děti mezi sebou povídaly, diskutovali a sestavovaly výsledný papír. Takto se „proplouvalo“ kontinenty napříč světem, kdy jeden kontinent představoval jedno téma. Pak už byl pomalu čas oběda a nešlo to jinak, než kuřecími řízky a salátem se vrátit zpět k nám do ČR. Po delší pauze na oběd koordinátoři pracovních skupinek představili dopolední dílo svých týmů, další paní z ministerstva si nás přišla poslechnout a zhodnotit, co jsme vytvořili a na závěr jsme se všichni plni očekávání loučili.

Jenomže, to dojemné loučení mělo svůj háček. Koordinátoři spolu s paní, která tvoří pro ministerstvo tiskové zprávy, jsme ještě potřebovali vytvořit z našeho semináře vlastní tiskovou zprávu, kterou si můžete přečíst na stránkách MŠMT v sekci články a na stránkách www.kvalitavpraxi.cz (https://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/detske-forum-slyste-nase-hlasy?highlightWords=quiphttps://www.kvalitavpraxi.cz/zpravodajstvi/naslouchejme-hlasum-deti.html)

Fakta vs. mýty co nabízí EU mladým

Tento unikátní seminář pořádal Národní parlament dětí a mládeže spolu s Informační kanceláří Evropského Parlamentu v prostorách HUB Praha v pátek 21. 11.  Z hostů jste se mohli setkat se zástupci z Informační kanceláře, Erasmu +, České rady dětí a mládeže a další. V odpolední části na seminář zavítala i europoslankyně Michaela Šojdrová.

Dopolední části byla čistě o představení jednotlivých složek s prezentacemi, ta odpolední byla zas jen a jen o diskuzi s přítomnými hosty. Dozvěděli jsme se konkrétní informace k zahraničnímu studiu přes program Erasmus +, co jsou stáže pro mladé, práva mladých v EU a jejich garance a další.  Paní europoslankyně nám vylíčila aktuální problematiku, které se věnovala v té době a to českým dětem uvězněným ve Finsku.

Po celou dobu akce bylo k dispozici opravdu špičkové občerstvení spolu s velmi kvalitním a odborným programem. Na konci akce sami účastníci hodnotili a reakce byly opravdu pozitivní a tak doufáme v brzké opakování podobné akce.

M. Silná, NPDM

Veletrh amerických univerzit

Seznamte se se studijními možnostmi v USA

na Veletrhu amerických univerzit

Praha, 27. března 2013 – Čeští studenti mají unikátní příležitost získat všechny základní informace o studiu na vysokých školách v USA na jednom místě na Veletrhu amerických univerzit, který pořádá Velvyslanectví USA a Komise J. W. Fulbrighta ve středu 9. dubna 2014 od 15 do 18 hodin v prostorách Hudební a taneční fakulty AMU (HAMU) v Praze. Vstup je bezplatný.

Během tří hodin se studentům představí nejen šestnáct amerických vysokých škol, jejichž výpravu do Prahy zorganizovala Obchodní sekce Velvyslanectví USA, ale také nejštědřejší stipendijní programy. Součástí programu je také prezentace profesionálního studijního poradce oficiální informační sítě EducationUSA z Fulbrightovy komise i zástupce vízového oddělení Velvyslanectví USA. Návštěvníci si mohou rovněž poslechnout zkušenosti lidí, kteří na prestižních amerických univerzitách, jako je HarvardPrinceton nebo UCLA, osobně studovali.

Význam celé akce potrhne svou přítomností také Matthew Murray, zástupce náměstka ministra pro Evropu, Střední Východ a Afriku z Ministerstva obchodu USA. Vzdělávání totiž patří v USA mezi deset nejvýznamnějších exportních služeb v USA.

„Vzdělání je jedním z našich nejcennějších exportů. V současnosti studuje ve Spojených státech více než půl milionu zahraničních studentů“, uvedl obchodní rada amerického velvyslanectví Stuart Schaag, „USA jsou nejoblíbenější destinací zahraničních studentů na světě. Studenti si volí studium v Americe z různých důvodů – především kvůli vynikajícím programům amerických univerzit, úzké propojenosti vzdělávání s výzkumem, různorodosti studentské populace a v neposlední řadě pro širokou nabídku mimoškolních aktivit, které poskytují studentům příležitost rozvíjet vůdčí schopnosti a společenského ducha.“

Studijní poradce Jakub Tesař z pořadatelské Fulbrightovy komise shrnuje načasování a cíle veletrhu takto:  „Jaro je ideální doba pro plánování budoucnosti a pro plánování studia v USA to platí dvojnásob. Obvykle se totiž doporučuje začít na všem pracovat až rok a půl před zvažovaný nástupem na školu. Proto je tato akce ideální pro studenty v předposledních ročnících a mladší, ale informace určitě najdou i rodiče a vůbec všichni, kdo o studiu na amerických školách uvažují. Věříme, že nabídkou všech důležitých informace na jednom místě zájemcům o studium ve Spojených státech rozhodování i plánování značně ulehčíme.“

Skupina na veletrhu zastoupených amerických vysokých škol je pestrá. Najdeme mezi nimi prestižní univerzity jako Washington University in St. Louis, Northeastern University, Oregon State University nebo University of Central Florida ale i levnější regionální státní vysoké školy nebo specializované instituce jako New York Film Academy či krátkodobé diplomové programy a jazykové kurzy na věhlasné University of California.

„Čeští studenti by měli využít přítomnosti reprezentantů amerických univerzit nejen k tomu, aby si zmapovali možnosti, které tyto školy nabízí, ale hlavně aby se obecně seznámili s přijímacím procesem, běžnými požadavky či životem zahraničních studentů na amerických vysokých školách,“ doporučuje Jakub Tesař. „Proto není nutné, aby na veletrhu byly zastoupeny školy, o kterých zájemce uvažuje v této chvíli. Navíc se často stane, že právě na takovém veletrhu objeví uchazeč nějakou zajímavou nabídku, o níž dosud nevěděl,“ dodává poradce.

Navíc budou na veletrhu přítomni rovněž zástupci největších českých stipendijních programů podporujících studium v USA – Fulbrightovy komiseNadace Zdeňka BakalyKellner Family FoundationNadace manželů Krskových nebo American Fund for Czech and Slovak Leadership Studies. Seznámení s jejich stipendijními nabídkami je stejně důležité jako výběr škol.

Zájemci o účast na veletrhu by se měli předem registrovat na webu Fulbrightovy komise www.fulbright.cz/veletrh-americkych-univerzit-2014, kde rovněž najdou katalog škol i porobnosti o doprovodném programu.

Veletrhu bude předcházet dopolední setkání reprezentantů amerických univerzit s potenciálními partnery z řad českých vysokých škol.

V uplynulém akademickém roce v USA studovalo 776 českých studentů, což představovalo nárůst jedenáct procent oproti předchozímu období.

Komise J. Williama Fulbrighta je česko-americká organizace založená na základě mezivládní dohody v roce 1991 za účelem podpory vzdělávacích a kulturních výměn mezi Českou republikou a Spojenými státy. Komise administruje stipendia vládního Fulbrightova programu a některé další stipendijní programy. Zároveň poskytuje bezplatné poradenství a informační služby všem zájemcům o studium a výzkum v USA. Bližší informace o Fulbrightově komisi naleznete na www.fulbright.cz.

Řada učitelů jen čeká na důchod. A nesnáší Wikipedii,…

Povinná maturita z matematiky? Ne. Školné? Možná. To nejsou předvolební sliby, ale názory jednoho českého studenta, který si spolu s dalšími stovkami tisíc školáků musí kvůli častým změnám občas připadat jako pokusný králík. „Učitelé se snaží, ale někteří jen čekají na důchod,“ myslí si dvacetiletý Vlastimil Navrátil, předseda Národního parlamentu dětí a mládeže.

„Využívání internetu se učitelé hodně brání. Hlavně nemají rádi Wikipedii,“ říká předseda Národního parlamentu dětí a mládeže Vlastimil Navrátil.

Střední školu jste nedávno dokončil, vysoká vás brzy čeká. Jak prožíváte to zvláštní mezidobí, kdy člověk jakoby nikam nepatří?
Úplně všechno se změnilo. Se střední školou najednou skončila všechna pravidla, která jsem chápal. Systém vysokých škol je úplně jiný. Jednak se musím stěhovat do Prahy, jednak bych si měl najít brigádu kvůli škole, abych si přivydělal. Mám docela obavy, ale doufám, že to půjde.

Je pro vás přijatelné platit školné či zápisné, o kterých se dlouhodobě diskutuje?
Není to obrovská překážka, ale ani věc, která vás nadchne. Vím, že se řeší studentské půjčky, to bych si asi nikdy nevzal. Když jsem se díval, jak to funguje v Americe, tak lidé jsou pak zadlužení a udělat si dluh hned v mládí, za to mi to asi nestojí. Samozřejmě ale záleží, jak by bylo školné vysoké.

Mohlo by pomoci k tomu, že by si pak studenti více hlídali kvalitu výuky a více by zvažovali, co studovat?
Studenty by to ve studiu určitě omezilo. Hodně by se rozmýšleli, zda na vysokou školu jít. Připadá mi, že vysokoškoláků je moc. A když je něco placené, tak si toho lidé více váží, takže by pak kvalitě výuky určitě věnovali větší pozornost.

Po jedenácti letech školy už můžete trochu bilancovat: Co se vám na českém školství líbí a co by se naopak mohlo zlepšit?
Líbí se mi systém, že pro mladého člověka je vše jednoduché a všichni mu to nalajnují. Nemusí se stresovat, co a jak řešit. Všechno mu dají na talíři.

Což může být i špatně…
Na jednu stranu jo, ale myslím, že pro mladého člověka je to fakt ulehčení v tom, že když se v životě hledá, tak má alespoň nějakou podporu. Naopak se mi určitě nelíbí, že se na každé škole vyučuje něco trochu jiného. Mezi školami jsou příliš rozdíly.

Není naopak lepší, když má škola určitou volnost a není to všude stejné?
Tomu rozumím, ale myslím si, že základní úroveň by měla být pro všechny stejná. Na střední škole ať už si každý vybere, jaký obor chce dělat.

Dokážou školy do výuky zapojovat moderní technologie?
Když jsem nastupoval na gymnázium, tak jsme se učili pracovat s interaktivní tabulí. Vysvětlovali nám, že je to úžasná technika a my jsme z toho byli nadšení. Jenže za celé čtyři roky jsme na tu tabuli skoro ani nesáhli. Jen se na ní psalo fixou, protože to bylo pro učitele lepší než křídou. Většinou nevěděli, jak to využít. Někteří učitelé se snaží, ukazují nové způsoby učení, ale pro hodně z nich je to přítěž. Co se týká využívání internetu, tak tomu se učitelé také hodně brání. Internet je pro ně často zkáza. Hlavně nemají rádi Wikipedii. Někteří učitelé se ale už snaží komunikovat přes studentské portály, například Edmodo – je to něco jako Facebook. Řídí to učitel a posílá žákům úkoly.

Učitelé mají poměrně nízké platy. Setkal jste se někdy s tím, že by to dávali žákům najevo?
Nikdy jsem nezažil učitele, který by řekl, že za tento plat něco dělat nebude. Učitelé převážně chtějí učit, chtějí být dobří. Nebo už tam jsou dlouho a čekají na důchod. Musím ale říct, že vždycky jsem si víc odnesl z neformálního vzdělávání, když jsem se věnoval školním parlamentům nebo dobrovolnickým aktivitám. Člověk si to ozkouší a vryje se mu to do paměti mnohem víc než ve škole, kde je to většinou jen teorie.

Povinnou matematiku bych studentům nezáviděl

Nakolik vás a vaše spolužáky znervózňovaly časté změny státních maturit?
My jsme si například letos původně měli jeden povinný předmět vybírat z matematiky, společenských věd a informatiky. Kvůli tomu jsme si rok dopředu volili speciální seminář, já si vybral společenské vědy. Potom to ale zrušili (stejně jako před tím zůstaly jen dva povinné předměty, a to čeština a matematika/cizí jazyk – pon. red.), takže jsem měl rok seminář na nic. Probírali jsme tam třeba i logické příklady a pro mě to byla docela muka. Líbil se mi ale ministr Fiala, že v tom udělal větší pořádek a studenti byli klidnější.

Považujete za správné, že narozdíl od předchozích let je jen jedna úroveň obtížnosti?
Každý člověk je líný a my jsme se vyšší úrovně báli. Cvičně jsme ji zkoušeli a byla opravdu těžká. Díky jednotné úrovni je možné maturanty lépe srovnávat, ale už asi nevyjde plán brát podle vyšší úrovně bez příjímaček na vysoké školy.

Má ale jedna úroveň vzhledem k logickým rozdílům mezi gymnázii a učilišti vypovídající hodnotu?
Nám vždycky říkali, že maturitu zvládneme všichni, protože na učilištích nejsou tolik nuceni do učení. Je to ale maturitní zkouška a asi by ji všichni měli mít stejnou. Pokud to lidé na učilištích nezvládají, mají mnoho jiných možností. Na technických oborech a učilištích mají praxi, něco umí a mohou do práce.

Zajímali se o vaše maturitní vysvědčení při přijímacích zkouškách na vysoké školy?
Na maturitu se vás nezeptal nikde nikdo. Jediné co na školách chtějí, je ověřená kopie.

Měla by být součástí maturit povinná matematika, jak se zvažuje?
Jsem proti povinné matematice, ale hodně lidí tvrdí, že je potřeba, protože rozvíjí logické myšlení. Školy by se tomu musely přizpůsobit, někde přidat hodiny navíc. U sebe vím, že bych to nezvládl. Studentům bych to nezáviděl. Matematika je fakt hrozná a překvapilo mě, kolik lidí si ji při maturitě vybralo a pak ji neudělalo. Brali si ji především kvůli tomu, že si to chtěli ulehčit. Ten kdo si vzal cizí jazyk, musel dva dny psát testy a ještě jít na ústní zkoušku. Matematika byla jednodušší v tom, že jste napsali jeden den test a měli pokoj.

Učitelka nám vyprávěla o milencích, nakonec ji propustili

Čím se zabývá Národní parlament dětí a mládeže, jehož jste předsedou?
Schází se tam zástupci škol z celého Česka. Diskutuje se o různých tématech a projednáváme podněty studentů, co se jim nelíbí a co by se mělo řešit. Hodně mě to baví. Závěry z našich konferencí se předávají politikům, kteří říkají, že to vezmou v potaz, ale nevím, co se s tím pak děje.

Jak velká část škol má svou žákovskou samosprávu?
Záleží jak kde. Připadá mi, že na Moravě se děcka zapojují více. Chceme kontaktovat všechny parlamenty a udělat databázi, abychom jim mohli posílat informace. Trochu ale v posledních letech klesá zájem například o krajské parlamenty, které zastupují školy v celém kraji. Když lidé slyší „parlament“, tak mají k tomu odpor. I rodiče často zakazují dětem se tomu věnovat, aby někam jezdili a dávali do toho peníze. Někdy říkají: „My nechceme, aby jsi byl politikem.“

Vedl jste i školní parlament na vašem gymnáziu v Holešově. Podařilo se  jeho prostřednictvím něco změnit?
Určitě. Na naší škole to fungovalo dobře a ředitel se tomu opravdu věnoval. Byli jsme prostředníkem mezi studenty a vedením školy. Například jsme řešili problémy s jednou profesorkou, která měla problémy s výukou. Měla před důchodem a připadalo nám, že je trochu senilní. Vyučovala francouzštinu, ale v hodinách vykládala francouzsky, německy i rusky. Hodně vyprávěla zážitky o svých milencích, někdy do hodiny ani nedorazila. Vedení se po našem upozornění rozhodlo, že ji propustí.

Převzato z : https://zpravy.idnes.cz/rozhovor-se-studentem-o-ceskem-skolstvi-ff4-/domaci.aspx?c=A130905_125230_domaci_jj