Národní parlament dětí a mládeže nemohl chybět se svým stánkem ani na letošní pražské Bambiriádě. Ve svém stánku se NPDM zaměřoval především na nejmenší a jejich práva. Děti kreativně zpracovávaly svá práva, o kterých mnohdy před návštěvou našeho stánku neměly ani ponětí. Vůbec je například nenapadlo, že právo na jméno, na život či na vzdělání není samozřejmá věc. Díky přátelskému a nezávaznému povídání s námi si ale doufejme odnesly nějaké ty užitečné informace. Když děti pochopily, co to ta dětská práva vlastně jsou, a že jsou s nimi spojeny i povinnosti, jejich úkolem bylo „hodit na papír“ jejich vlastní představu. Malovaly obrázky s nejrůznějšími motivy, ať už to byla změť barev, vyjadřující právo na fantazii, zasněná indiánka nebo poměrně častý motiv, škola, zobrazující právo na vzdělání. Ze všech obrázků se průběžně vázala kniha, která na konci Bambiriády obsahovala 451 obrázků. S tímto číslem jsme úspěšně překonali rekord 408 obrázků namalovaných v loňském roce.

Ovšem ani rodiče se u našeho stánku nenudili. Členové NPDM totiž zpracovali historii školství a trestů ve školách, připravili nejrůznější brožury, letáčky, knížky či CD, týkající se problematiky dětských práv a samozřejmě se ochotně s rodiči bavili o jejich ratolestech. Často se téma hovoru stáčelo na volný čas dětí a jeho využití, proto se NPDM rozhodl udělat výzkum v této oblasti. Pro většinu rodičů nebyla prioritou ani tak vzdálenost aktivity od domova, jako spíše schopnost lektora dítě motivovat a samozřejmě i jestli dítě daný kroužek vůbec baví. Hodně rodičů s více dětmi (2 – 3) zdůrazňovalo také cenovou dostupnost nebo vzdělání vedoucích kroužků. Výsledky výzkumu stejně tak jako další příklady si můžete přečíst na https://www.joinourspace.eu/. Nemálo rodičů tato sociální síť zaujala, stejně tak jako činnost NPDM.

Děti i rodiče měli také možnost vyzkoušet si klečení na hrachu. Mnohým rodičům sice trochu padaly koutky při vzpomínce na krušné chvíle strávené na nepohodlné podestýlce, ale naopak jejich děti se poměrně s radostí účastnily soutěže, kdo vydrží na hrachu klečet nejdéle. Některé se i vrátily, aby překonaly svůj vlastní rekord. Nejstatečnější, David, vydržel na hrachu celých 34 minut a to mu bylo pouze 8 let! Já jsem měla problém vstát po 7 minutách, a to jsem minimálně dvakrát starší…