Povinná maturita z matematiky? Ne. Školné? Možná. To nejsou předvolební sliby, ale názory jednoho českého studenta, který si spolu s dalšími stovkami tisíc školáků musí kvůli častým změnám občas připadat jako pokusný králík. „Učitelé se snaží, ale někteří jen čekají na důchod,“ myslí si dvacetiletý Vlastimil Navrátil, předseda Národního parlamentu dětí a mládeže.

„Využívání internetu se učitelé hodně brání. Hlavně nemají rádi Wikipedii,“ říká předseda Národního parlamentu dětí a mládeže Vlastimil Navrátil.

Střední školu jste nedávno dokončil, vysoká vás brzy čeká. Jak prožíváte to zvláštní mezidobí, kdy člověk jakoby nikam nepatří?
Úplně všechno se změnilo. Se střední školou najednou skončila všechna pravidla, která jsem chápal. Systém vysokých škol je úplně jiný. Jednak se musím stěhovat do Prahy, jednak bych si měl najít brigádu kvůli škole, abych si přivydělal. Mám docela obavy, ale doufám, že to půjde.

Je pro vás přijatelné platit školné či zápisné, o kterých se dlouhodobě diskutuje?
Není to obrovská překážka, ale ani věc, která vás nadchne. Vím, že se řeší studentské půjčky, to bych si asi nikdy nevzal. Když jsem se díval, jak to funguje v Americe, tak lidé jsou pak zadlužení a udělat si dluh hned v mládí, za to mi to asi nestojí. Samozřejmě ale záleží, jak by bylo školné vysoké.

Mohlo by pomoci k tomu, že by si pak studenti více hlídali kvalitu výuky a více by zvažovali, co studovat?
Studenty by to ve studiu určitě omezilo. Hodně by se rozmýšleli, zda na vysokou školu jít. Připadá mi, že vysokoškoláků je moc. A když je něco placené, tak si toho lidé více váží, takže by pak kvalitě výuky určitě věnovali větší pozornost.

Po jedenácti letech školy už můžete trochu bilancovat: Co se vám na českém školství líbí a co by se naopak mohlo zlepšit?
Líbí se mi systém, že pro mladého člověka je vše jednoduché a všichni mu to nalajnují. Nemusí se stresovat, co a jak řešit. Všechno mu dají na talíři.

Což může být i špatně…
Na jednu stranu jo, ale myslím, že pro mladého člověka je to fakt ulehčení v tom, že když se v životě hledá, tak má alespoň nějakou podporu. Naopak se mi určitě nelíbí, že se na každé škole vyučuje něco trochu jiného. Mezi školami jsou příliš rozdíly.

Není naopak lepší, když má škola určitou volnost a není to všude stejné?
Tomu rozumím, ale myslím si, že základní úroveň by měla být pro všechny stejná. Na střední škole ať už si každý vybere, jaký obor chce dělat.

Dokážou školy do výuky zapojovat moderní technologie?
Když jsem nastupoval na gymnázium, tak jsme se učili pracovat s interaktivní tabulí. Vysvětlovali nám, že je to úžasná technika a my jsme z toho byli nadšení. Jenže za celé čtyři roky jsme na tu tabuli skoro ani nesáhli. Jen se na ní psalo fixou, protože to bylo pro učitele lepší než křídou. Většinou nevěděli, jak to využít. Někteří učitelé se snaží, ukazují nové způsoby učení, ale pro hodně z nich je to přítěž. Co se týká využívání internetu, tak tomu se učitelé také hodně brání. Internet je pro ně často zkáza. Hlavně nemají rádi Wikipedii. Někteří učitelé se ale už snaží komunikovat přes studentské portály, například Edmodo – je to něco jako Facebook. Řídí to učitel a posílá žákům úkoly.

Učitelé mají poměrně nízké platy. Setkal jste se někdy s tím, že by to dávali žákům najevo?
Nikdy jsem nezažil učitele, který by řekl, že za tento plat něco dělat nebude. Učitelé převážně chtějí učit, chtějí být dobří. Nebo už tam jsou dlouho a čekají na důchod. Musím ale říct, že vždycky jsem si víc odnesl z neformálního vzdělávání, když jsem se věnoval školním parlamentům nebo dobrovolnickým aktivitám. Člověk si to ozkouší a vryje se mu to do paměti mnohem víc než ve škole, kde je to většinou jen teorie.

Povinnou matematiku bych studentům nezáviděl

Nakolik vás a vaše spolužáky znervózňovaly časté změny státních maturit?
My jsme si například letos původně měli jeden povinný předmět vybírat z matematiky, společenských věd a informatiky. Kvůli tomu jsme si rok dopředu volili speciální seminář, já si vybral společenské vědy. Potom to ale zrušili (stejně jako před tím zůstaly jen dva povinné předměty, a to čeština a matematika/cizí jazyk – pon. red.), takže jsem měl rok seminář na nic. Probírali jsme tam třeba i logické příklady a pro mě to byla docela muka. Líbil se mi ale ministr Fiala, že v tom udělal větší pořádek a studenti byli klidnější.

Považujete za správné, že narozdíl od předchozích let je jen jedna úroveň obtížnosti?
Každý člověk je líný a my jsme se vyšší úrovně báli. Cvičně jsme ji zkoušeli a byla opravdu těžká. Díky jednotné úrovni je možné maturanty lépe srovnávat, ale už asi nevyjde plán brát podle vyšší úrovně bez příjímaček na vysoké školy.

Má ale jedna úroveň vzhledem k logickým rozdílům mezi gymnázii a učilišti vypovídající hodnotu?
Nám vždycky říkali, že maturitu zvládneme všichni, protože na učilištích nejsou tolik nuceni do učení. Je to ale maturitní zkouška a asi by ji všichni měli mít stejnou. Pokud to lidé na učilištích nezvládají, mají mnoho jiných možností. Na technických oborech a učilištích mají praxi, něco umí a mohou do práce.

Zajímali se o vaše maturitní vysvědčení při přijímacích zkouškách na vysoké školy?
Na maturitu se vás nezeptal nikde nikdo. Jediné co na školách chtějí, je ověřená kopie.

Měla by být součástí maturit povinná matematika, jak se zvažuje?
Jsem proti povinné matematice, ale hodně lidí tvrdí, že je potřeba, protože rozvíjí logické myšlení. Školy by se tomu musely přizpůsobit, někde přidat hodiny navíc. U sebe vím, že bych to nezvládl. Studentům bych to nezáviděl. Matematika je fakt hrozná a překvapilo mě, kolik lidí si ji při maturitě vybralo a pak ji neudělalo. Brali si ji především kvůli tomu, že si to chtěli ulehčit. Ten kdo si vzal cizí jazyk, musel dva dny psát testy a ještě jít na ústní zkoušku. Matematika byla jednodušší v tom, že jste napsali jeden den test a měli pokoj.

Učitelka nám vyprávěla o milencích, nakonec ji propustili

Čím se zabývá Národní parlament dětí a mládeže, jehož jste předsedou?
Schází se tam zástupci škol z celého Česka. Diskutuje se o různých tématech a projednáváme podněty studentů, co se jim nelíbí a co by se mělo řešit. Hodně mě to baví. Závěry z našich konferencí se předávají politikům, kteří říkají, že to vezmou v potaz, ale nevím, co se s tím pak děje.

Jak velká část škol má svou žákovskou samosprávu?
Záleží jak kde. Připadá mi, že na Moravě se děcka zapojují více. Chceme kontaktovat všechny parlamenty a udělat databázi, abychom jim mohli posílat informace. Trochu ale v posledních letech klesá zájem například o krajské parlamenty, které zastupují školy v celém kraji. Když lidé slyší „parlament“, tak mají k tomu odpor. I rodiče často zakazují dětem se tomu věnovat, aby někam jezdili a dávali do toho peníze. Někdy říkají: „My nechceme, aby jsi byl politikem.“

Vedl jste i školní parlament na vašem gymnáziu v Holešově. Podařilo se  jeho prostřednictvím něco změnit?
Určitě. Na naší škole to fungovalo dobře a ředitel se tomu opravdu věnoval. Byli jsme prostředníkem mezi studenty a vedením školy. Například jsme řešili problémy s jednou profesorkou, která měla problémy s výukou. Měla před důchodem a připadalo nám, že je trochu senilní. Vyučovala francouzštinu, ale v hodinách vykládala francouzsky, německy i rusky. Hodně vyprávěla zážitky o svých milencích, někdy do hodiny ani nedorazila. Vedení se po našem upozornění rozhodlo, že ji propustí.

Převzato z : https://zpravy.idnes.cz/rozhovor-se-studentem-o-ceskem-skolstvi-ff4-/domaci.aspx?c=A130905_125230_domaci_jj